Jižní Ameriko, těš se!

Nejsme dobrodruzi, na to jsme docela srabi. Nejsme ale ani plážoví povaleči. Při představě dovolené strávené u hotelového bazénu se nám ježí vlasy na hlavě.

Spojuje nás touha po objevování nových krajů. Naše nedělní ráno patří Objektivu a vyhulený Barťákův hlas známe důvěrně díky Cestománii. Dobrodružství s Trabanty jsme viděli nespočetněkrát. A vždy skončíme u povzdechu, jak by bylo bezva zažít něco takového, a pak jenom dál plánujeme naší třítýdenní dovolenou ve víceméně dostupné destinaci.

Vždy…až doteď.

Vidím to jako dnes – sedím ve školní lavici zasněná na hodině zeměpisu při výkladu učitele o pohoří Kordiller. Aconcagua, Amazonka, Patagonie, Galapágy…tečky v mapě úžasné právě svou nedosažitelností.

Je zvláštní jak v dospělosti posíláme své sny k ledu. Závazky tady, povinnosti támhle, důvodů proč něco neudělat se najde habakuk. A přání školních lavic odložíme na možná někdy, spíš nikdy.

Čas od času se ve mně ozve volání dálek o něco intenzivněji, nežli jindy. A i když dělám, že neslyším, protože se to zrovna teď úplně nehodí, nabírá na intenzitě. Možná to zní jako žvást ze špatnýho románu, ale nemáte to taky tak? A nemusí jít jenom o cestování. Cokoliv, co chcete dělat, ale odkládáte kvůli něčemu “důležitému”.

A tak už dva roky otravuju a jako kolovrátek opakuju, že musíme vyrazit na cestu kolem světa. Protože vím, že nebudu mít klid, dokud to neudělám. A teď je to tady! A i když to není na rok a není to kolem světa, alespoň na chvilku nasytím touhu zmizet.

Není to lehké, není to bez obětí, ale není to nemožné. Volání je silnější než komfort a jistoty, stojí za to všeho nechat a přestěhovat se na víc než půl roku do malého třídveřového auta. Jižní Ameriko, těš se na nás!

Ľ

 

Napsat komentář