Kde je argentinské Bibione

Jsme asi trochu zbabělci, ale druhou noc v obklíčení policajtů už neriskujeme a přesouváme se pár kilometrů na jih, do města Vila Gessel, kam se jezdí smočit obyčejný lid. Městečko vzniklo teprve ve 30tých letech a kromě pláže u břehů Atlantiku, nemá moc co nabídnout.

Podobně jako ve vedlejším Pinamaru, i tady ulice pokrývá písek. Asi si představujete, jak je to malebné. Ze svého dřevěného domku s terasou si vykročíte do písečné ulice a bosky dojdete až na pláž. Je to ale pěkný vopruz. Když máte písek všude a i v autě, které je zároveň vaší ložnicí, žádná radost.

Už na první pohled je zjevné, že tu je oproti sousedům živěji. Pláž je plná, přibyli i prodavači občerstvení. A když se s odpolednem začne zvedat studený vítr a vlny v oceánu nabírají na síle, je čas využít teplou veřejnou sprchu a vyrazit prozkoumat město.

Podvečerní procházka centrem, které je vždy na pár hodin výhradně pěší zónou, je trochu zklamáním. Typický masový letní rezort. Hlasitá hudba, rychlá občerstvení, herní automaty pro děti i dospělé a převaha potulujících se nevybouřených puberťáků. Chceme se zde alespoň navečeřet, ale paní, co nám prodala pečené kuře, nám přišla říct, že stolky před jejich restaurací patří restauraci vedle. A i když v celé restauraci není ani noha, sedět tam nesmíme a kuře si máme sníst doma. Do parku pak jdeme ještě víc zklamaní po tom, co nám v sámošce odmítli prodat pivo, jelikož už je po devátý.

Dojíme mdlé kuře na lavičce a vydáváme se zjistit, jak to s tím zákazem po deváté vlastně je. Ve třetím krámku máme štěstí, něco na spláchnutí večeře nám prodali. Bude to potřeba, protože ani hledání noclehu tu není lehký. Žádné hezké místo. Stavíme tedy na parkovišti pod stromem, kde to celkem ujde. Uplyne ani ne půl hodiny a už jsou u nás policajti. Máme si vystoupit z auta. Jsou trochu zaskočeni, když zjišťují, že španělsky se úplně nedomluvíme. Asi to bude ostychem za jejich angličtinu, která je naštěstí ale dobrá, což nebývá zvykem. Nejsou úplně nadšeni z toho, že tady hodláme spát. Prý to může být trochu nebezpečné. Jestli je to ale jenom na jednu noc, tak nám to schvalují. Navíc mají službu až do šesti ráno a tak si nás pohlídají.

I když máme policejní ochranu, moc dobře se nám nespí. Budík jsme nařídili na pět, abychom stihli východ slunce v dunách nad oceánem. V turistických informacích nelhali. Východ slunce v dunách je naprostá nádhera. A co víc, téměř nikomu se nechce vstávat tak brzy, a tak až na jeden pár daleko na pláži jsme úplně osamoceni. Koukáme směrem na Evropu a pozorujeme, jak se pomalu zpoza horizontu šplhá slunce na oblohu a probouzí ptáky.

Napsat komentář