Láďo, jdeme si pro tebe!

Snad nikdy jsme se tolik netěšili na pondělí jako tentokrát. Odpoledne máme přijít za Eduardem, naším celním deklarantem, a když k nám budou celníci shovívaví, vyvezeme Láďu z přístavu už dneska. Předtím ale ještě jedna méně příjemná návštěva. Ľubku už pár dní trápí ucho a bolest nabírá na intenzitě. Na netu jsme vyhledali ordinaci otorinolaringologie poblíž našeho bydlení, milá slečna na recepci hostelu nás objednala, tak vyrážíme vyzkoušet uruguayské zdravotnictví a kvalitu cestovního pojištění. Přišlo tedy o hodně dřív, než bychom mysleli.

V ordinaci nás přivítal usměvavý doktor s polorozeplou košilí, snad aby vynikl ohromný řetěz, co měl kolem krku. Mluvil slušně anglicky a na papírek nakreslil obrázek, aby přesně popsal, co to přesně ten zánět zevního zvukovodu je. Podával Ľubce recept s úsměvem a slibem, že za 3 dny bude bolest mírnější. Doktora jsme od jeho polední pauzy ale ještě pozdrželi. Pojišťovna přece požaduje lékařskou zprávu, aby nám vrátila náklady. A vyšetření má stát 2 500 korun. Lékařskou zprávu dostáváme podobně jako recept na antibiotika – na papírku, co vypadá jako reklamní bloček dané kliniky. No, tak to nevím, co na to řeknou v pojišťovně. Paní na recepci ale slibuje, že nám do mailu pošle zprávu elektronickou. A také nám sděluje příjemnou zprávu, že za vyšetření stejně nic platit nebudeme. Uff, alespoň si ušetříme papírování.

U Eduarda jsme podle domluvy ve dvě hodiny. Potkáváme zde rodinku Holanďanů, kteří, podobně jako my, přišli vyzvednou svoje auto z přístavu. Jen oni chudáci čekají na zpožděnou loď už tři týdny a našemu víkendu se upřimně smějí. A milí naši rodičové, co máte o nás strach, Holanďané mají s sebou pětiletého synka a podobně jako my budou půl roku objíždět Jižní Ameriku i s tím prckem.

 

Celé to papírování a manipulování s kontejnery by normálně trvalo tak hodinu a půl. Jenomže jsme v Uruguayi, a tak to trvá hodiny čtyři. Nejdřív si totiž musíme prohlédnout architektonické skvosty zdejšího přístavu, po kterých nás Eduardo tahá. Každý, koho potkáváme, je hrozně přátelský, snad po sté převyprávíme odkud jsme sem přišli, jaké jsou naše plány, a ano, opravdu hodláme spát v třídveřovém Golfu. Eduardo pak přidá vtípek o tom, že se sice Česko-Slovensko rozdělilo, ale my jsme se jako československý pár vzepřeli všem politikům. Holandský kluk milující velké stroje musí být v sedmém nebi. Proti všem předpisům se vozí v přístavním jeřábu.

A je to tu! Otvírá se kontejner, pán z přístavu stříhá popruhy a Láďa je po měsíci na moři venku! Je už dávno po páté, když dostáváme svolení opustit přístav. Zdá se to až neuvěřitelný.

Následující tři dny nás čeká vnitrozemí Uruguaye, kam noha turisty či cestovatele jen tak nevkročí.

Napsat komentář