Proč pojedeme autem?

A je to tu! Asi šest tejdnů do odletu a Lubce se na cestovatelskym fóru ozval páreček, se kterym bysme se mohli podělit o lodní kontejner. Takže začíná vypadat fakt reálně, že náš dvacet let starej Golf Láďa pojede do Jižní Ameriky s náma.

 

“Ste blázni!” Takhle reagovali snad všichni, když zjistili, že chceme přes oceán poslat naší káru, v ní bydlet a cestovat. Jasně že to nebyl náš původní plán. Nejdřív sme si to s Lubkou malovali tak, že v Buenos Aires na blešáku koupíme auto, tim budeme jezdit půl roku po tom jejich kontinentu a pak ho před odletem dom prodáme. Jenže nastal problém – v Argentině si sice koupit auto můžete, ale nepustí vás v něm přes hranice. Prostě si myslí, že ste si ho koupili, abyste se napakovali jeho prodejem v zahraničí. Takže clo, blba bla bla a závoru vám nezvednou. V Chile prej jde koupit auto v bazaru a daj vám k němu papír, že ho od vás koupěj zpátky. A s tim papírem můžete jezdit po státech jihoamerickejch. Jenže – ojetiny sou předražený a v dost hroznejch stavech, letenky do Chile byly o dost dražší než do Argentiny a hlavně se nám nikde nepodařilo ověřit, že to tak opravdu funguje. Plus k tomu místní papírování kolem jejich povinnýho ručení, Čech v autě s chilskou espézetkou a navíc bez adresy. Ještě mi přišlo blbý, že se musíte vrátit na místo, z kterýho ste vyrazili.

 

Další variantou bylo, že si tam auto na pár dní vždycky půjčíme, uděláme si okruh, vrátíme ho a pak busem dál. Půjčení auta by ale vyšlo na minimálně litr na den, plus benzín – no prostě pálka a raketa. Takže procestujeme latinskou Amerikou stopem. Tahle představa se nám líbila dost. Bylo by to správný punkový dobrodrúžo. Ale byly tu další problémy se stopem spojený – stopařů s báglama je tam už bez nás dvou strašně moc a navíc, jestli má z naší cesty vzniknout seriál pro internetovou telku, nebude dobrý bejt celou dobu odkázanej na to, jestli se někdo nad dvěma špinavejma ušmudlancema u silnice smiluje.

Sem jezdič! Potřebuju vidět z těch cizejch krajů co nejvíc a tak na těch našich dovolenejch vždycky jako první sháním nějaký to hejbadlo. Na Sicílii sme si půjčili Renaultíka, ve Vietnamu sme zas dali skoro dva tisíce kiláku na skútříku a Azory sme taky skoro celý viděli ze sedla motorky. Takže, Luboši, “co tam to naše auto poslat?”

V

1 komentář: „Proč pojedeme autem?

  1. Držím palce! Nejste blázni! Jen dotoho. Nejraději bych si vás tam někde stopnul :-). Těším se na příspěvky 👏✌️Good luck

Napsat komentář